Konec května patřil v Ekodomově Podpoře kompostování na opavských školách. Ekovýchovná a kompostovací sekce se staly odbornými garanty projektu, na jehož realizaci získalo město Opava dotaci z rozpočtu Moravskoslezského kraje z dotačního programu Podpora dobrovolných aktivit v oblasti udržitelného rozvoje a místní Agendy 21 pro rok 2022.

Ještě před naší dvoudenní anabází přímo v Opavě jsme zúčastněné školy obeslali dotazníkem, který nám měl pomoci analyzovat nakládání s odpady, zejména třídění bioodpadu a kompostování. Během návštěvy jsme se byli na všech jedenácti pozemcích devíti zapojených škol osobně podívat a měli jsme možnost tady mluvit s pedagogy i dalšími zaměstnanci. Také jsme na ZŠ I. Hurníka a ZŠ T. G. Masaryka zorganizovali dva kompostovací semináře, během nichž jsme názornou formou probrali všechno od založení zahradního kompostu přes vermikompostování, mikroskopování půdních živočichů, výrobu žížalího čaje či metodu čtverečkové zahrádky.

Po návratu z „výletu“ jsme se naší koordinátorky EVP Julie Včelákové zeptali na první postřehy:

„Na většině zapojených škol mají momentálně plastové zahradní kompostéry s omezenou životností, které v rámci projektu postupně nahrazují novými dřevěnými vyrobenými studenty opavského učiliště. Město navíc plánuje i zakoupení vermikompostérů. Kromě jedné mateřské a jedné základní školy až dosud bioodpad na školách netřídili, pouze zpracovávali organický materiál ze zahrady. Hlavní motivací přitom bylo ušetřit náklady za odvoz zahradního odpadu. Často pak také nevěděli jak s vyrobeným kompostem naložit, protože s dětmi na školních zahradách nic nepěstovali. A právě to by se teď mělo i díky realizaci projektu změnit. Chceme dětem ukázat uzavřený cyklus jídla, na jehož začátku je právě třídění bioodpadu (i ze svačin a ze školní kuchyně). Následuje výroba kompostu a kruh se uzavírá pěstováním na vyvýšených záhonech nebo na čtverečkových zahrádkách.

Jak náročné je pro školy právě zavádění třídění bioodpadu?

Situace může být velmi různá, závisí to zejména na velikosti školy. Jiné je, když se zapojí malý „rodinný“ kolektiv nebo škola, která má 18 – 20 tříd. Vnímáme, že u větších škol není zavedení třídění bioodpadu naráz v celé škole reálné. Proto je lepší rozdělit si tenhle úkol na menší části. Začít třeba s jednou nebo dvěma třídami, které do toho mají chuť, a na celou školu třídění rozšířit postupně. Také jsme zaznamenali, že se pro každou věkovou skupinu dětí hodí jiné úkoly. Menší děti na prvním stupni jsou většinou nejochotnější bioodpad separovat, starší děti (páté až sedmé třídy) by se daly zapojit do péče o vermikompostér (protože je to zajímavý a ne úplně triviální úkol), deváťáci by mohli materiál odnášet na kompost, což je důležité, protože podle pokynů Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje bude potřeba vynášet bioodpad denně. Postupné zavádění třídění má výhodu i v tom, že probíhá řízeně, takže nedochází ke zbytečné kontaminaci bioodpadu, která (jak víme ze zkušeností) může být pro všechny zúčastněné demotivující.

Co vnímáš jako hlavní překážky?

U některých koordinátorů EVVO jsme zaznamenali pocit smutku a osamělosti, jejich kapacita a chuť něco dělat často skomírá. Narážejí na překážky a cítí únavu. Lépe jsou na tom školy, kde mají „ekologii“ na starosti alespoň dva lidé, kteří se mohou navzájem podporovat. Důležité je, aby se oficiálně a s respektem do projektu kromě pedagogů zapojili i „neviditelní“ lidé, zaměstnanci školy, kteří s materiálem reálně nakládají. Kromě pedagogů je potřebné vzdělávat a motivovat i personál školy, protože ten se často na zavedení třídění bioodpadu a kompostování prakticky podílí nejvíc. V případě, že projekt nebere za svůj, nebude to fungovat. Pro ilustraci – na našem semináři, kterého se zúčastnilo 23 lidí, jsme měli jen jednu paní kuchařku a jednoho pana školníka.