Když se v devadesátých letech začínalo s výukovými programy zaměřenými na nakládání s odpady, nemluvilo se o ničem jiném než o všespásném třídění. Rozlišování vyhazovaných materiálů a barev popelnic, do nichž patří, se stalo alfou a omegou. Po letech ale kouzlo třídění zvolna pominulo. Z výzkumů vyplývá, že už třídíme skoro všichni (95,44 % Čechů deklaruje, že třídí, a EKO-KOM potvrzuje, že 73 % z nás třídí opravdu účinně). Hustota třídících hnízd v Česku odpovídá evropským standardům, k barevným kontejnerům to máme v průměru jen 130 kroků! Přesto nespíme klidněji. Je to tím, že s rostoucí mírou třídění si zároveň nelze nevšímat informací o tom, že se jen část vytříděných materiálů opravdu zrecykluje (například u plastů je to pouze 40 %)! Velkou část směsného komunálního odpadu (30–50 %) přitom stále ještě tvoří bioodpad.

I proto se v našich inovovaných programech nově objevují pojmy jako zero waste nebo precyklace. A i proto saháme k metodám, které mají v praxi ukázat, že všechno není tak zalité sluncem, jak bychom si přáli. Jednoho lednového dne tak naše koordinátorka EVP Julie Včeláková a lektorka Dita Laštovičková rozložily na chodbě ZŠ Pražačka ohromnou plachtu. A v rámci „odpadového“ programu pro devátou třídu způsobily velké pozdvižení, když sem následně vysypaly 300 litrů směsného odpadu, přesně jeden 60 litrový a dva 120 litrové pytle. Analyzovaný vzorek přitom představoval pouhou polovinu směsného komunálního odpadu, který celá škola vyprodukuje za jeden jediný den. Při přípravě na tento experiment shromáždili na naši žádost ve škole (která má 19 tříd po 25 dětech, celkem 475 dětí) během dvou dnů celkem osm 120 litrových pytlů odpadu. Koordinátorka EVP Julie Včeláková celou akci komentuje: „Mile mě překvapilo, jakou pozornost jsme analýzou odpadu upoutaly. O velké přestávce se kolem nás začaly hemžit děti. Některé to celé pozorovaly z dálky, jiné přišly až k nám a chtěly nám pomáhat, ale protože jsme pro ně s sebou tentokrát neměly dostatek ochranných pomůcek, musely jsme je odmítnout. Naše úsilí vtipně komentovali i procházející učitelé…“.

Vysypaný odpad začaly Julie s Ditou jako správné Popelky rozebírat na jednotlivé složky a vážit na závěsné a kuchyňské váze. Ukázalo se, že škola za jeden den jenom ze svačin vyprodukovala 1,25 kg bioodpadu, což sice na první pohled nevypadá nijak tragicky, za celý školní rok (cca 200 dnů) tak ale zbytečně zmizí ve směsném odpadu 250 kg organického materiálu, který by se dal přímo na školní zahradě zkompostovat a využít k přihnojování záhonů. Počítáno z celkového objemu SKO to bylo 22 %. Z minulosti víme, že problém spočívá v tom, že zavedení třídění bioodpadu na tak velké škole najednou není jednoduché. V rámci projektů Bioodpad není odpad a Rosteme na zahradě jsme se o ně opakovaně pokoušeli, ale kontrolovat správné třídění v devatenácti třídách bylo složité a pan učitel Meszáros, který na škole projekty koordinoval, si stěžoval, že byl zahradní kompost často kontaminovaný materiálem, který sem nepatřil.

„Došly jsme k tomu, že podobnou analýzu by si mohla udělat každá třída v průběhu školního roku také sama pro sebe. Viděly jsme, že to děti baví, a myslíme si, že by to nakonec mohlo přinést výsledky v podobě celkového snížení množství SKO. Jasné je, že by se nepodařilo dotřídit všechno, ale z analýzy, kterou jsme udělaly, odhadujeme, že by celková produkce směsného komunálního odpadu mohla klesnout téměř o polovinu, což by znamenalo, že by se za školní rok podařilo odklonit 48 000 l odpadu, tedy celkem 400 pytlů o objemu 120 litrů. Pokud se budeme bavit o rezervách, překvapilo nás, kolik bylo ve směsi papíru, hlavně drobných odstřižků z výtvarky, a pak papírových utěrek z umývárny, které by bylo možné za určitých okolností zkompostovat…“, shrnuje nové zkušenosti ze ZŠ Pražačka koordinátorka EVP Julie Včeláková.