Tajemství zahrady v Libčické
Vyšlo v Pražské evvoluci 4/2021
Od začátku školního roku jsme se v Mateřské školce Libčická pustili do realizace projektu Rosteme na zahradě. A začali jsme tím, že jsme si zahráli na zahradníky a zahradní architekty a společně jsme se pokusili stávající zahradu prozkoumat.
Spolu s dětmi jsme nahlédli do všech jejích koutů i tajných úkrytů, abychom pochopili, čím tahle zahrada vlastně žije. Děti ze šesti zapojených tříd nám postupně ukázaly, ve které části zahrady se nejčastěji pohybují, s čím (nebo na co) si tu nejraději hrají a co jim tu k úplné spokojenosti ještě chybí.
Šance pro květiny
A tak jsme zjistili, že je tu sice trávník, kde ještě teď na podzim kvetou stovky květin, ale: Při bližší inventuře vyšlo najevo, že je tu trochu problém s biodiverzitou: sedmikrásky, sedmikrásky, sedmikrásky… A tak jsme si povídali, co udělat, aby tady místo toho trávníku s krátkým sestřihem, který se vyrábí sekačkou, vyrostla bujná vegetace, voňavá louka se spoustou různorodých květin, na niž by se slétal hmyz ze široka daleka. Plánovali jsme, kdo a jak sem dopraví semena a jak se to tu bude kosit, aby „tráva byla po pás a rosa jako granáty…“.
Příležitost pro zvířata
Při procházce zahradou jsme na pár vteřin zahlédli oranžovou veverku. Prosvištěla kolem nás a ukryla se na vysokém javoru, kde jako ve velikém domě bydlí s ostatními zvířátky. Přemýšleli jsme, jak bychom sem zvířátek z blízkého lesa mohli nalákat víc, a shodli jsme se, že by stačilo, kdybychom jim tu vytvořili lepší podmínky k životu. Třeba kdybychom tu místo holých křovisek zasadili keře plné bobulí, na které by se hlavně v zimě mohli slétat ptáčci. Nebo bychom pro ně tady na zahradě mohli nainstalovat krmítko a starat se o ně. Nebo bychom mohli nechat v rohu zahrady ledabyle nakupenou hromadu listí a dříví, aby se do ní před zimou mohl nastěhovat ježek.
Body zájmu
V každé části zahrady jsme objevili pomyslnou dominantu, kterou chceme při tvorbě modelu budoucí zahrady zvýraznit. Na některé prvky jsme přitom museli domácí výslovně upozornit, protože to vypadalo, že trpí provozní slepotou. Tak například taková jablůňka, která tu stojí bez povšimnutí: Z jejích spadaných jablíček, která se jen tak válela v trávě, by se daly usušit třeba křížaly na zimu a těmi naťukanými bychom mohli „nakrmit“ nový kompostér, který tu s dětmi během října nainstaloval náš hlavní kompostář. Tady z toho kopečka je výborný výhled, takže by se odtud dali pozorovat ptáci. Támhle ta rovná osluněná plocha by se hodila k umístění záhonků. Co kdybychom si ji rovnou proměřili a vykolíkovali?
Zábavné zhmotnění
Všechno, co nás při společné procházce zaujalo, jsme si pečlivě zaznamenali, takže teď máme notes plný obrázků, dětských průpovídek, popěvků a her, které jsme si vyzkoušeli. Druhou část programu s oficiálním názvem Vytváření návrhu zahrady se zahradním architektem jsme pojali jako dílnu: Na základě získaných informací jsme se s dětmi pustili do vytváření 3D modelu budoucí zahrady. Chtěli jsme, aby všechno bylo „jako živé“. Pracovali jsme převážně s přírodninami a keramickou hlínou. Vznikly tak miniaturní záhony, „jenom jako“ kompost, skutečná zmenšenina vermikompostéru (včetně žížal), pozorovatelna ptáků a sada dalekohledů pro mladé ornitology, blátivá kuchyňka plná ozdobných dortíků upečených z hlíny, hejno legračních ježků, hmyzáci všech možných tvarů a velikostí, pítko a krmítko pro ptáky, ptáci (se skutečným peřím), keře (s bobulemi i bez)… Výsledkem je několik krabic plných skvělých fantaskních výtvorů. Jak se nakonec na velké kartónové mapě poskládají a jak se postupně na zahradě zhmotní, ukážou příští dny a týdny…