Publikováno v NL 2021/11

Nové projekty, do nichž jsme se v poslední době v Ekodomově pustili, vyžadují čas od času zapojení dalších nadšenců a profesionálů, kteří je mohou svojí energií a invencí upgradovat. Dnes vám představujeme Janu Vařechovou Holoubkovou, která je podepsaná nejen pod výtvarnou podobou naší kliky v letošním Sametovém posvícení, ale i pod návrhem zahrady mateřské školky v Libčické, kde od září realizujeme projekt Rosteme na zahradě.

Jak ses dostala k navrhování zahrad?

Léta jsem pracovala jako designérka v časopisech o bydlení, a to mě přivedlo do domovů stovek klientů, kteří chtěli změnit svoje bydlení tak, aby se jim v něm lépe žilo. A protože se zajímám i o přírodě blízké zahradničení, přirozeně jsem osvědčené principy navrhování přenesla zevnitř i ven na zahradu.

A jak je to se školními zahradami?

Na projektu Rosteme na zahradě mě moc baví možnost předat dětem základní principy, podle nichž se dá vytvořit pestrá a zdravá zahrada, na které se jim bude líbit. A to i proto, že sem společně přilákáme více živočichů k pozorování, než je na současných školkových zahradách běžné. Zároveň tak chci dětem prakticky ukázat, jak je na sobě závislé prostředí, které vytváříme, a přítomnost (nebo absence) jednotlivých živočichů.

Jak by se dala přesně popsat tvoje úloha v projektu?

V programu, který každé škol(c)e šijeme na míru, mám roli zahradního architekta. Znamená to, že nejdřív dětem (a učitelům) dělám průvodce po jejich vlastní zahradě tak, abychom si společně uvědomili, jak se zahrada používá, jaké má funkce a zóny. Určujeme například světové strany, abychom věděli, kde které plodiny správně pěstovat. Nebo hledáme místa, na nichž by se nejlépe dařilo keřům s jedlými plody (pro děti i pro ptáčky). Jednotlivé prvky, kterými chceme zahradu v průběhu projektu obohatit, pak s dětmi během společné dílny vyrábíme. Vytváříme tak symbolický plán, mapu zahrady, která díky použití metody floorbook získá přehlednou a poutavou formu. Tato mapa se vystaví a bude sloužit jako podklad k debatám nad návrhem změn. Předpokládáme, že se do diskuzí zapojí hlavně pedagogové, ale i starší děti a jejich rodiče. Obyvatelé zahrady si tak k zahradě (o kterou se víc zajímají a starají) vytvoří úzké pouto a díky pozitivním zážitkům s přírodou se jim tyto „venkovní pokoje” otisknou do paměti. Ideálně napořád. Zdravá zahrada je nejen hezká, ale hlavně bující životem, bzučící, místy blátivá, místy voňavá…