Hledáte inspiraci, jak zapojit žáky či studenty do třídění biomateriálu a kompostování? Nejste si jistí, jak na vaší škole s kompostováním začít? Potřebujete povzbudit do začátku? Pojďte s námi nakouknout do Lesní mateřské školy Šárynka, která již 15 let funguje v Praze v malebném prostředí Šáreckého údolí. Celkem se tu ve dvou oddělených skupinách, z nichž každá obývá svou vlastní jurtu, vzdělává 45 dětí ve věku od 3 do 7 let.

Jak dlouho už třídí/kompostují biomateriál?
Od dob svého vzniku, tedy více než 15 let.

Kolik tříd je zapojeno?
Kompostování a třídění biomateriálu je nedílnou součástí chodu celé školky, podílejí se na něm děti, průvodkyně i někteří rodiče.

Kde všude mají koše na třídění biomateriálu?
Každá jurta má svůj koš na třídění bioomateriálu. Oba koše jsou umístěné venku v altánech, kde děti často jedí, končí zde především syrové zbytky od svačin či obědů.

Kdo vynáší biomateriál na kompost?
Obvykle samy průvodkyně spolu s dětmi. Do kompostérů přispívají i někteří rodiče, kteří přinášejí vytříděný biomateriál ze svých domovů.

Kdo pečuje o kompostéry?
Průvodkyně spolu s dětmi, pomáhají i rodiče při pravidelných společných brigádách. V době letních prázdnin ve školce probíhají příměstské tábory, jejich lektoři mají instrukce, jak o kompostéry pečovat.

Jak s biomateriálem dál nakládají?
Přidávají ho do záhonků s květinami, bylinkami či zeleninou, kterých je ve školce celá řada.

Jaké benefity to vše školce přináší?
Díky třídění biomateriálu a kompostování je jednodušší dětem přibližovat přirozené procesy, které v přírodě probíhají. Tím, že se stanou běžnou součástí jejich životů, prohlubují i jejich vztah k přírodě a k ochraně přírody.

Co byla pro vás výzva?
Někdy se stává, že v dřevěném kompostéru Jery končí materiál, který tam nepatří, např. klacky. Materiál v něm je také třeba udržovat vlhký, aby celý proces probíhal, jak má.

Lesní školka Šárynka je celým svým bytím zasazená do přírody. Těsně vedle ní se vine Šárecký potok, blízko je odtud do lesa i na louku. Přirozenou součástí konceptu školky je jednak pobyt v přírodě, své svěřence se ale školka snaží vést také k zájmu a péči o ni. Třídění biomateriálu a jeho následné kompostování tu už každý bere jako samozřejmost.
“V lesní školce mi kompostování připadá jako nedílná součást bytí s přírodou. Pěstujeme na zahradě i plodiny, takže potřebujeme kompost k obohacování půdy, potřebujeme místo, kam zahradní odpad a další bioodpad vyhazovat,” říká Tereza Chalupová, která už 6. rokem pracuje jako průvodkyně ve Velké jurtě LMŠ Šárynka. Zřizovatelem školky je navíc spolek Ekodomov, jehož součástí je i dílna na výrobu kompostérů. “Bylo by tedy zvláštní, kdyby ve školce kompostéry nebyly,” směje se průvodkyně, jejíž dvě dcery školkou také prošly.
Kompostování podle jejího názoru posiluje vztah dětí k přírodě. “Naše školka stojí na mimořádně krásném místě, je to krásný kus přírody v rámci města, což je velmi neobvyklé a my si toho nesmírně vážíme. Na takovém místě je mnohem jednodušší dětem přibližovat přirozené procesy, které v přírodě probíhají, a rozklad organických látek, tedy i bioodpadu, mezi ně určitě patří,” vysvětluje. “Tím, že se stanou přirozenou součástí jejich životů, prohlubují i jejich vztah k přírodě a také hlavně k ochraně přírody. Zrovna nedávno jsme se dětí ptali, čím by chtěly být, až budou velké. Skoro polovina zmínila nějaké povolání spjaté s přírodou nebo ochranou přírody. A to je moc krásné,” dodává spokojeně.
U každé ze dvou jurt, Malé i Velké, mají děti i průvodkyně k dispozici koš, kam házejí syrové zbytky od svačin a obědů. Ty pak vynášejí do otočného “žížalího” kompostéru Jora. “Ten má dvě komory – jednu, ve které kompost zraje, ta je označená červenou stužkou a tam se nic nehází. Druhá komora je označena zelenou stužkou a do ní házíme bioodpad, o který se postarají žížaly. Kromě nás do něj přispívají i někteří rodiče ze školky, kteří k nám svůj bioodpad vozí z domova,” popisuje Chalupová. Podle jejího odhadu se v každé z jurt týdně nasbírá zhruba jeden plný koš zbytků pro Joru.
Kromě otočné Jory má každá jurta k dispozici ještě svůj dřevěný dvoukomorový kompostér Jery, kde končí především zahradní biomateriál, třeba vypletý plevel. Postaráno je o kompostéry také v době letních prázdnin, protože v tuto dobu se ve školce konají příměstské tábory. Lektoři mají v manuálu popsáno, kde kompostéry najdou a jak o ně pečovat. Školka disponuje také několika kompostovacími toaletami.
Zapojit děti do třídění prý v Šárynce není obtížné. Stačí jim vysvětlit, co a jak a proč je dobré odpad třídit. “Když mají ve svačině třeba banán, vedeme je k tomu, aby slupku nenechaly v krabičce, ale aby ji vytřídily do kyblíku na bioodpad. Po nějaké době to dělají už automaticky,” popisuje průvodkyně. Když mají děti celý proces přímo před očima a podílí se i na péči o záhonky, tedy i na jejich hnojení, je to pro ně docela přirozené. “Obecně to funguje velmi dobře i ze strany rodičů, někteří k nám vozí i svůj bioodpad z domova a to mi přijde opravdu úžasné,” dodává.
Kompostování a třídění biomateriálu je v Šárynce běžnou součástí jejího vzdělávacího konceptu. Třeba v zimě, když jsou mrazy, průvodkyně s dětmi kontrolují, jak se vede žížalám ve vermikompostéru, dodávají jim biomaterál, piliny, občas otočný kompostér protočí, aby se obsah promíchal. “To děti rády zkouší, je to výzva, není to snadné, je na to potřeba síla nebo kooperace více dětí. Občas si žížaly vyndáme a pozorujeme je nebo je pozorujeme přímo v kompostéru a vyprávíme si o nich. Zrovna nedávno jsme s dětmi četli skvělou knihu Smolný život žížal, která zábavným a dětem přístupným způsobem přibližuje život žížal,” vyjmenovává Tereza Chalupová. A když se na jaře připravují záhonky na setí a sázení, přisypávají do nich kompost z kompostérů.
Jako největší úskalí na celém procesu vidí to, jak ohlídat, co vše se hází do zahradního kompostéru Jery. “Neměly by tam přijít třeba klacky a měl by se udržovat vlhký. To se nám ale občas nepovede, a pak kompostovací proces neproběhne tak, jak má. Jiná úskalí asi nevidím,” říká.
V Malé jurtě jsou kompostéry již léta umístěny v koutě zahrady, stranou od samotné jurty. Velká jurta měla své kompostéry donedávna přímo u branky do školky. To bylo praktické zejména pro rodiče, kteří zde při příchodu mohli rovnou odložit svůj kyblík s bioodpadem a při zpáteční cestě si ho zase prázdný vzali. Protože ale kompostéry stály v záplavové zóně, v těsné blízkosti potoka, musela je školka přestěhovat. Jora je teď trochu ukrytá za smrkem vedle jurty, pro dřevěný vícekomorový kompostér se místo teprve hledá.
Hotový kompost školka využívá na svých četných záhonech s bylinkami, květinami, zeleninou, přisypává se i ke keřům s bobulovinami. Spotřebuje ho více, než je schopná vyprodukovat, kompost je tak nutné přikupovat.
Školám a školkám, které zatím o kompostování jen nesměle uvažují, by v Šárynce doporučili inspirovat se někde, kde už to mají dobře zaběhlé. “Jít se tam třeba podívat, poradit se o vhodných kompostovacích zařízeních, vybrat pro ně dobré místo. Zkrátka to dobře rozmyslet. Dále je třeba zaučit do procesu kompostování celý tým školky a určit někoho, kdo se o proces bude starat. Rozmyslet, jakým způsobem to dát vědět rodičům a dobře jim celý proces a důvody vedoucí ke kompostování popsat. Dobře nadepsat kompostéry a označit, co se do nich hází,” uzavírá průvodkyně.

Články o příkladech dobré praxe vznikly za podpory Ministerstva životního prostředí a Magistrátu hlavního města Prahy.