Hledáte inspiraci, jak zapojit žáky či studenty do třídění biomateriálu a kompostování? Nejste si jistí, jak na vaší škole s kompostováním začít? Potřebujete povzbudit do začátku? Pojďte s námi nakouknout do Základní školy Labyrint Lhota, s. r. o., Háj ve Slezsku – Lhota

Škola má cca 100 žáků v 9 ročnících, vyučuje podle zásad Montessori pedagogiky

Jak dlouho už třídí/kompostují biomateriál?

Třídění biomateriálu a kompostování se věnují od svého vzniku, tedy 9. rokem 

Kolik tříd je zapojeno?

Třídění biomateriálu a následné kompostování je v Labyrintu běžnou součástí provozu a výuky, podílejí se na něm všichni.

Kde všude mají koše na třídění biomateriálu?

Koš ve škole umístili do kuchyňky, kde děti jedí a jednou týdně i vaří. Dávají do něj především syrové zbytky ovoce a zeleniny od svačin či oběda.

Kdo vynáší biomateriál na kompost?

Ze školy ho vynáší uklízečka na kompost v areálu školy, kompostér na terénním pracovišti (na poli mimo školu) plní sami žáci v rámci projektového vyučování.

Kdo pečuje o kompostéry?

Především sami žáci, pod vedením pedagoga. Péči o kompostér mají mezi sebou rozdělenou formou služeb, a to i v době letních prázdnin. Kompostér na školním pozemku děti samy vyrobily z palet. 

Jak s biomateriálem dál nakládají?

Svůj kompost škola využívá k pěstování zeleniny a dalších plodin, i to je součástí projektového vyučování. Škola je soběstačná, žádný kompost nemusí dokupovat.

Jaké benefity to vše škole přináší?

Návyky, které si žáci takto osvojí, si pak odnášejí do života. Kompostování i celá oblast ekologické výchovy je nedílnou součástí filozofie školy. Snaží se o soužití ve vzájemném respektu, kladou důraz na respekt k životnímu prostředí. 

Co byla pro vás výzva?

Činnosti kolem kompostování a třídění biomateriálu tu neberou jako nic složitého. Dětem je ale třeba občas zopakovat či připomenout, co na kompost patří a co už ne.

Labyrint je malá škola založená na principech Montessori pedagogiky, navštěvuje ji zhruba 100 žáků v 9 ročnících. Nachází se v Háji ve Slezsku – Lhotě na severní Moravě. Výchovu dětí k zodpovědnému přístupu k životnímu prostředí tu praktikují od prvopočátků své devítileté existence.

„Kolem naší školní budovy je zahrada, kde kompostujeme především trávu a syrové zbytky ovoce a zeleniny. Pro žáky 7. až 9. tříd máme navíc terénní pracoviště, což je pole se sadem, jehož část děti samy obhospodařují v rámci projektového vyučování. Jeden z těchto projektů byl zaměřen vysloveně na kompostování,“ říká jednatelka školy Michaela Macháčová, která zároveň patří ke skupině rodičů, kteří školu založili.

Vysvětluje, že kompostování a třídění odpadu je právě součástí celkového přístupu odpovědnosti k životnímu prostředí, který se snaží dětem v Labyrintu vštípit. „Třídíme jen bioodpad vzniklý ve škole. Máme kuchyňku, kde jsou koše na tříděný odpad, tedy i na bioodpad. Děti sem automaticky dávají např. zbytky ovoce a zeleniny od svačiny či oběda. Nejstarší děti tu pravidelně jednou týdně vaří, z toho také vzniká množství bioodpadu. Na kompost to pak odnáší paní uklízečka. Myslím, že nám to dobře funguje,“ popisuje paní Macháčová.

Dodává, že třídění biomateriálu a následné kompostování je v Labyrintu běžnou součástí provozu a výuky. „Podle principů Montessori pedagogiky potřebují nejstarší děti ve věku 12 až 15 let zažít skutečný život, tedy nehrát si na něco, ale vyzkoušet si to v praxi, osahat si to. V rámci jednoho z projektů tak děti vyrobily například velký zahradní kompostér z palet, který nám dodnes dobře slouží. Na poli pak žáci postavili vyvýšené záhony, vytvořili i návod, jak takový záhon vyrobit. Vědí, že nedílnou součástí takového záhonu je právě kompost. Učí se pěstovat zeleninu, pak si z ní přímo na místě vaří jídlo,“ líčí jednatelka školy.

Škola se může pochlubit také tím, že její pedagogové vytvořili pro potřeby vyučování ke kompostování svoji vlastní metodiku s pracovními listy. Ta je volně k dispozici na stránkách školy, může být inspirací pro další pedagogy.

Pokud si ale myslíte, že se zdejší teenageři do okopávání záhonků či kompostování nadšeně hrnou, jste na omylu. „Jejich primární nastavení v tomto věku je být proti, což je přirozené. Ale pak jsou spokojení a říkají, že jídlo z té jejich zeleniny, uvařené přímo na poli, chutná úplně jinak, že je mnohem lepší,“ podotýká Macháčová a dodává, že s dětmi je třeba o prospěšnosti těchto činností neustále mluvit a vysvětlovat jim, proč to má smysl.

„Když chcete dělat ve společnosti nějaké změny, je dobré začít u dětí. Návyky, které takto získají, si odnesou do života. Kompostování i celá oblast ekologické výchovy nám dává smysl. Celá naše škola je postavena na tom, že se snažíme dělat věci, které nám dávají smysl. Snažíme se žít ve vzájemném respektu k lidem, ale i ke svému okolí,“ podotýká Michaela Macháčová.

Třídění biomateriálu jde podle jejích slov dětem dobře, občas je ale třeba jim zopakovat či připomenout, co na kompost patří a co už ne. Třeba že do kompostu nemají dávat prořezané zbytky z jehličnanů.

Škola má ve svém areálu svépomocí vyrobený kompostér z palet. Na terénním pracovišti, kam děti dojíždějí jednou týdně v rámci projektového vyučování, využívají dřevěný dvoukomorový kompostér Jery. Péče o něj i další praktické činnosti se tu odehrávají pod záštitou učitele, děti je vykonávají formou služeb. O pole i kompostér pečují dokonce i v době letních prázdnin. „Nejstarší děti mají ročně stanovený určitý počet hodin, které mají odpracovat dobrovolnicky. Sem spadá i prázdninová péče o terénní pracoviště, včetně kompostu. Za celé prázdniny to obvykle na každého vyjde 1x po 4 hodinách, tedy zhruba na dopoledne,“ popisuje Macháčová s tím, že ze strany dětí se to ne vždy shledá s nadšením. Nakonec jsou ale rády, že se o prázdninách potkají s kamarády. Vítaná je i účast rodičů.

Na zdejší škole mají také dobrou zkušenost s interiérovým vermikompostérem osazeným kalifornskými žížalami. Děti tak mohou celý proces kompostování sledovat přímo ve třídě. Osvědčilo se to prý zejména u mladších dětí na 1. stupni, které baví pečovat o zvířátka. „Fungovalo to dobře – děti celý proces sledovaly, krmily žížaly, sklízeli jsme pak kompost i tzv. žížalí čaj. Myslím, že třeba pro městské školy, které nemají potřebné pozemky, je to varianta, jak kompostování dětem přiblížit,“ myslí si Macháčová.

Hotový kompost pak škola využívá k pěstování zeleniny, bylinek a dalších plodin. Letos se například v rámci podpory biodiverzity chystá založit záhon s rostlinami, které lákají medonosný hmyz. Co do množství kompostu jsou soběstační, nemusejí ho dokupovat.

Ve škole Labyrint jsou děti vedeny mimo jiné k tomu, že chybování je svým způsobem prospěšné a vede k vývoji a růstu. A to i při kompostování. „Myslím, že chyby se dějí průběžně, ale zkušenosti z nich nás posouvají kupředu. Kompostování nevnímám jako složitou věc. Klíčové je najít v týmu člověka, který se kompostování bude věnovat a svým nadšením zapálí nejen žáky, ale i své kolegy. S dětmi se totiž mnohem lépe dělají věci, které vás samotné baví. To vnímám jako klíč k úspěchu u jakéhokoliv tématu,“ vzkazuje jednatelka školy.

Články o příkladech dobré praxe vznikly za podpory Ministerstva životního prostředí a Magistrátu hlavního města Prahy.