Hledáte inspiraci, jak zapojit žáky či studenty do třídění biomateriálu a kompostování? Nejste si jistí, jak na vaší škole s kompostováním začít? Potřebujete povzbudit do začátku? Pojďte s námi nakouknout do pražské ZŠ Hanspaulka, která má přes 650 žáků.

Jak dlouho už třídí/kompostují biomateriál?
Zhruba rok.

Kolik tříd je zapojeno?
Všechny první třídy mají nádoby na vytříděný biomateriál, ve 4. a 8. třídě mají interiérový vermikompostér. Žáci vyšších tříd se zapojují do kompostování v hodinách přírodopisu. Celý projekt je v začátcích, pozvolna se rozrůstá a získává příznivce.

Kde všude mají koše na třídění biomateriálu?
Koše na vytříděný biomateriál jsou umístěné v prvních třídách. Kompostéry se ale plní především zeleným odpadem ze zahrady. Někteří pedagogové přinášejí vytříděný biomateriál ze svých domácností.

Kdo vynáší biomateriál na kompost?
Děti ve spolupráci s asistentkami pedagoga.
Kdo pečuje o kompostéry?
Žáci pod vedením pedagoga, v červenci a srpnu se o péči dělí učitelka přírodopisu se školníkem.

Jak s biomateriálem dál nakládají?
První úrodu přidali k pokojovkám ve třídách. V budoucnu chtějí svůj kompost využívat do vyvýšených záhonů a na čtverečkové zahrádky na školní zahradě.

Jaké benefity to vše škole přináší?
Některá teoretická výuka získala konkrétnější rámec. Příjemný je už samotný pobyt na čerstvém vzduchu, který skýtá výuka na školní zahradě. Důležitou roli tu má i téma udržitelnosti a péče o životní prostředí.

Co byla pro vás výzva?
Někdy se stane, že nádoba s vytříděným biomateriálem zůstane ve škole přes víkend nevynesená, vznikne nepříjemnost. Snaží se k tomu ale přistupovat badatelsky, vzít si ponaučení.

Do třídění biomateriálu a kompostování se tu naplno pustili zhruba před rokem. Pořídili si otočný vermikompostér Jora a dřevěný vícekomorový kompostér Jery, oba umístili k zadnímu vchodu do školy. Už před více než 10 lety ale začala škola zapojovat žáky do třídění školního odpadu systémem tzv. ekotýmů. To jsou skupiny dětí, které se v rámci střídání služeb starají o vynášení vytříděného odpadu do kontejnerů. “Každý pátek u nás žáci ráno v době třídnických hodin vyhlásí rozhlasem, že teď je ta chvíle, kdy jdeme vynést plast a papír. Stal se z toho návyk,” říká Alena Vlachová, učitelka přírodopisu ze ZŠ Hanspaulka. Popisuje, že službu má vždy celá jedna třída, přebírá od ostatních to, co se za celý týden vytřídilo.
“Z této zkušenosti vzešla ambice rozšířit aktivitu ještě o bioodpad. Naše škola vnímala třídění bioodpadu jako náročnější než třídění papíru a plastů, ale řekli jsme si, že to zkusíme a že to v nejhorším nedopadne,” popisuje pedagožka. Prozradila také, že hodně odvahy jí dodalo, když viděla, jak dobře mají kompostování zvládnuté v blízké MŠ Arabská, kam chodily její děti. “O zahradu se starají sami, mají krásně fungující veliký kompost, zahradnický kroužek a na té zahradě žijí se vším všudy. Jsou mi velkou inspirací,” podotkla.
Podle jejích slov bylo dobrým impulsem pro nastartování těchto činností zapojení školy do vzdělávacího projektu Rosteme na zahradě, který nabízí Ekodomov. V začátcích prý bylo důležité mít podporu zkušeného lektora, moci se na někoho obrátit o radu. “Získali jsme jednak know-how a jednak určitý časový rámec. Vedlo nás to k větší efektivitě a zodpovědnosti,” vysvětluje s tím, že ráda do výuky zapojuje praktické činnosti. Se svými žáky se třeba rozhodla prostříhávat keře na školní zahradě, což si oblíbily hlavně starší děti. Do začátku je prý také dobré klást si splnitelné cíle. “Nechtít to urvat všechno najednou, teď hned budeme třídit všechen bioodpad, to mi přijde nerealistické,” zmiňuje.
Ve školních kompostérech končí především zelený odpad ze zahrady. Do třídění biomateriálu zatím nejsou zapojeny všechny třídy. “Pustili jsme se do toho s tím, že budeme sbírat odpad uvnitř budov, že děti budou dávat ohryzky a slupky od banánů. Ale realita je taková, že tohle je spíš minoritní, je toho málo. Kolegyně a kolegové si na to často netroufnou, protože mají strach, že by jim to ve třídách zahnívalo. Je to spíš tak, že je hodně biomasy na zahradě, tou krmíme nejen Joru, ale i dřevěný otevřený kompostér. Ten dokážeme spolehlivě naplnit,” říká Vlachová. Doplnila ještě, že ve 4. a 8. třídě se žáci starají o interiérový vermikompostér osazený kalifornskými žížalami. Škola využívá také městský svoz bioodpadu, hnědou popelnici nechává vyvážet 1x za 14 dní.
Benefitem, který škole kompostování a třídění biomateriálu přineslo, je podle ní třeba to, že tím některá teoretická výuka získala konkrétnější rámec. Jako příjemné pozitivum vnímá i samotný pobyt na čerstvém vzduchu, který výuka na školní zahradě skýtá. “I když si to třeba ne všichni uvědomují, udržitelnost, životní prostředí a klima bude pro tuto generaci dost zásadní témata. Myslím, že děti vidí i kolem sebe, že přírodních katastrof je čím dál víc. Když se o těch tématech bavíme, dává jim to smysl. Je v tom naděje, když se pokusíme aspoň něco dělat,” myslí si Alena Vlachová.
Ve škole mají zatím 4 nádoby na třídění biomateriálu. Jsou opatřené samolepkou s instrukcemi, co do nich patří a co ne. Odhadem se v nich týdně sejde asi 5 litrů biomateriálu. “Je to takový pilotní režim. Vynášejí to přímo děti, často společně s asistentkami,” popisuje. Na Hanspaulce vstoupili také do projektu Cirkulární škola, jenž zaštiťuje Pražský inovační institut. V této souvislosti začal jeden z pedagogů pěstovat se svými žáky hlívu ústřičnou na kávové sedlině, o kterou na ZŠ Hanspaulka, stejně jako v jiných školách, není nouze. “Dostali jsme se k tomu, že nám zbývá hodně kávové sedliny, nakonec jsme se rozhodli – a to docela funguje – že učitelé ve sborovně dávají kávovou sedlinu do kompostovatelných sáčků a co týden se to odnáší na kompost. Připadá mi, že mezi učiteli je chuť posílat odpad na kompost, začíná se nám to pomaličku uchytávat a rozrůstat,” pochvaluje si přírodopisářka a dodává, že někteří učitelé nosí do kompostérů také biomateriál ze svých domácností.
Zájem o třídění ze strany dětí je velmi individuální. “Jsou děti, které to zajímá, nosí nám zbytky zeleniny a slupky od banánů, a pak jsou děti, které to zas tolik neoslovuje. Rozhodla jsme se, že nebudu na nikoho tlačit, ani na to, aby v každé třídě byl sběr bioodpadu, ani na to, aby každá třída měla svoji službu, zatím si na to zvykáme a nevyhýbají se nám dětské nemoci,” říká Alena Vlachová. Školní děti mají obvykle jiné priority, než je třídění biomateriálu a jeho vynášení na kompost, proto je prý třeba jim tyto činnosti často připomínat. “Když je člověk požádá a je na to prostor, jsou ochotné se postarat,” dodává.
Návaznost činností kolem kompostování do výuky je na Hanspaulce snadná. “Povídáme si třeba o tom, jak došlo k vyšlechtění kalifornských žížal, že jsou původně taky z Evropy, ale byly vyšlechtěny v Kalifornii, jaký je mezi nimi rozdíl. Jednou jsem udělala takovou improvizovanou aktivitu, že jsem všem dětem na zahradě rozdala lopatky a každý měl za úkol najít jednu obyčejnou žížalu,” líčí pedagožka. V chemii se dá kompostování zapojit do tématu koloběhu uhlíku, dusíku či vody v přírodě. “Měli jsme také workshop, kde děti zkoumaly faunu v kompostu. Hledaly typické zástupce, objevovaly vlastně takové safari,” vzpomíná.
K případným nezdarům kolem třídění a kompostování se v ZŠ Hanspaulka snaží přistupovat studijně, badatelsky a brát si z nich ponaučení. Někdy se třeba stane, že nádoba s materiálem určeným na kompost zůstane přes víkend nevynesená. Vznikne nepříjemnost, kterou je následně třeba likvidovat. “Ale je to něco, co se dá překonat – občas vznikne debata, jestli se tomu opravdu chceme tolik věnovat a jestli třeba nezvážit nějaké úpravy. Mně samotné i dětem to ale dává smysl, jsou rády, když jsou užitečné,” podotýká Vlachová.

O letních prázdninách zajišťuje spolu s paní Vlachovou nejnutnější péči o kompostéry školník. Trochu problematická je prý v té době situace v interiérových vermikompostérech, ve škole je totiž v letních měsících velké horko, které žížalám nesvědčí. Je tedy potřeba, aby si žížaly někdo vzal přes prázdniny třeba na chalupu, nebo se musí s každým školním rokem nasazovat znovu.
Hotového kompostu z vlastních zdrojů si na ZŠ Hanspaulka zatím moc neužili, vzhledem k tomu, že jsou stále více méně v začátcích. První úrodu přidali k pokojovkám ve třídách. V budoucnu chtějí svůj kompost využívat do vyvýšených záhonů a na čtverečkové zahrádky na školní zahradě.